24. srpna 2017

Na tenhle review jsem se chystala neskutečně dlouho, už proto, že tímhle oficiálně pokládám mé tradiční zaměření blogísku, které sice vymizelo časem samo, ale tohle je ten poslední hřebík do rakve. Tahle věc nemá nic společného s gaypornem. Je to didaktický postmoderní feminismus. Je mi to líto, ale od téhle chvíle není cesty zpátky. Už je tu jen Offred a velmi kontroverzní příběh, který vznikl shodou náhod v roce 1984, a od té doby reflektuje společnost způsobem, který a už tehdy se zdál moc přitažený za vlasy.



Protože jsme tady všichni známí, tak na rovinu, The Handmaiden’s Tale je vlastně omegaverse AU na Orwellův 1984, přičemž do seriálu přidali ještě pár fakt solidních sex scén. To je vlastně všechno, co potřebujete vědět, abyste si to pustili. Pochopitelně to má nějaká Ale.
Jako třeba, že pokud nemáte ještě vybranou diplomku, tak na tohle se vám bude neskutečně dobře psát feministická analýza, protože původní Handmaiden’s Tale je kniha od Margaret Atwood a ta ženská ví naprosto přesně, co dělá. Stejně tak to vědí i producenti seriálu, přestože jsou víc divák-friendly. Ale nebojte, nedokázali z toho osekat politiku natolik, aby si spousta náhodných kolemjdoucích nestěžovala, že to, naproti jejich očekávání, není ripoff Červený karkulky. Jejich smůla. My ostatní můžeme děkovat Hulu za to, že něco jako takovýhle seriál existuje, zabalený v nejlepším vizuálu, který jsem viděla od A Series of Unfortunate Events a podpořený skvělými výkony Elisabeth Moss a Yvonne Strahovski.

 "There is more than one kind of freedom. Freedom to and freedom from. In the days of anarchy it was freedom to. Now you are being given freedom from. Don't underrate it."

Offred je Handmaiden, což v novém systému totalitního státu Gilead, znamená, že je její děloha (se zbytkem těla) zapůjčovaná lidem, co na to mají peníze a postavení. Všechno je to ošetřené zákonem, protože se vláda kvůli neplodnosti rozhodla vyhlásit status quo cca 2000 let před naším letopočtem, kdy neplodné ženy měly právo nárokovat si dítě svého manžela a služky.
Pokud jste nečetli Bibli, což je pro Čechy obvyklejší než si myslíte, tak se odkazují tu část Starého zákona, kde Rachel řekne svému muži, aby měl dítě s její služebnou. Ach ty starověký legendy, jejich morální ponaučení jsou stále aktuální. Zní to šíleně? Ne, je to jen Amerika.

 The Handmaid's Tale nabízí trochu jiný pohled na dystopii, než většina sci-fi a kyberpunku, protože protagonistka je ženská a představa, že by mohla mít moc šťourat do politiky, nebo systému, je zcela absurdní. Jejím největším problémem je série zvratů, intrik, teroru, který jí předhazují ostatní ženské hrdinky a milostný románek, který si navzdory svazujícím pravidlům nové patriarchální společnosti začala se sexy řidičem. Zní vám to jako young adult fikce, nebo román pro ženy? V tom případě je seriál přesně pro vás, protože potřebujete lepší okénko do života v těch částech světa, které nejsou pro ženské.
Offred je mimo jakoukoliv vlivnou pozici, kterou by mohla přispět revoluci. Vzali jí všechno, včetně její dcery a jí samotné zbývá jen přežít. Všechny hrdinky jsou zbaveny určitých práv a svobod a i ty, jejichž sociální pozice by měla být vlivná, jsou postupem času připraveny o vlastní identitu. Zpětně si to vybírají jedna na druhé a celá story je jako serpentiny v Alpách, kdy vás ze strany na stranu háže intenzivní série emocí. Víte, jak William Golding řekl, že ženský jsou lepší než muži a proto jsou v Pánu Much jen chlapci, protože dívky by založili demokratickou společnost? Hah. Idiot.
“Knowing was a temptation. What you don't know won't tempt you.”

Někteří seriálu vyčítají, že neřeší fungování Gileadu a z toho mála, co vidíme, je jasné, že by ten stát neměl moc šancí na přežití. Faktem, je že se nikdy v předloze technická stránka věci neřeší. Většina věcí, které vidíte v seriálu je přídavek, The Handmaiden’s Tale jako taková je především politický text, jehož hlavním tématem intenzivní feministická agenda. Margaret Atwood je feministická klasička a její hlavním motivací pro Handmaid's Tale bylo napsat příběh, ve kterém nepoužije žádné smyšlené perzekuce proti ženám, pouze historicky doložené události.
Všechno, co se hrdinkám Handmaid's Tale děje, se už někdy stalo. I když ne nutně v téhle konkrétní kombinaci a estetice. Výsledkem je atmosféra tak temná, že DC zahanbeně stáhlo ocas, když ho vidělo a začalo předstírat, že nikdy nevydalo žádnej seriál a Nagat přestala číst svoje oblíbený gayporno. A to i přes fakt, že Offred je neskutečně cynický vypravěč a většinu svých zkušeností podává buď apaticky, nebo jako něco, co vypadlo z textů od Muchy.

V knize je účel příběhu mnohem zjevnější, protože na rovinu, seriál se od předlohy liší ve dvou věcech. Jednak se tam fakt něco děje. Druhak, zatím, co v knize se do didaktického osmdesátkového feminismu občas zamotá nějaká romantika, v seriálu se jim do romantické zápletky motá feminismus a je na vás, co s tím uděláte. Připomíná mi to mého učitele literární analýzy "Jestli vám Never Let Me Go připadá jako romantická kniha, tak máte asi dost nízký standardy." A hej, mám. Nemám důvod si stěžovat na romantickej subplot, pokud ten sublot je Nick Blaine.

1 komentář:

  1. *staví pomníček té staré Nagat s jejím gejpornem*

    OdpovědětVymazat

Jménem Nadgalaktické aliance gayfreaků a Temna (N.A.G.A.T.) děkuji všem komentujícím za příspěvek.
Alespoň vidím, že ty žvásty někdo vážně čte.